Petr Šrámek
byl zdravotně postižen od narození. Díky nesmírné vůli a píli se i přes svůj handicap naučil malovat nohama. Od svých 15 let žil v Domově a Centru aktivity v Hodkovicích nad Mohelkou, kde měl svůj ateliér. Petr Šrámek byl velmi houževnatý, ctižádostivý a pracovitý, zajímal se o vše nové a rád se věnoval malování. Všichni, kdo měli možnost ho vidět při práci, byli překvapeni jeho soustředěností a smyslem pro detail. Petr Šrámek zemřel 8. 1. 2016.
Za malíře se s panem Petrem Šrámkem rozloučila Mgr. Šárka Dvorská:
S Petrem jsme se znali tak 20 let. Vídali jsme se na společných setkáních pořádaných UMÚNem. Téměř vždy na mě Petr působil optimisticky a radostně, přestože jsme spolu nikdy nepromluvili jedinou ucelenou větu.
Petr žil svojí tvorbou, prostřednictvím které se vyjadřoval. Mnoho lidí, kteří se nějakým způsobem zapsali do jeho života, se objevuje v jeho obrazech, ze kterých čiší humor, a někdy až satira.
Své obrazy tvořil s velkou precizností a smyslem pro detail. A to jsem u Petra obdivovala nejvíce. Používal jasné barvy, které míchal a kombinoval s vytříbeným citem a vkusem.
Výrazným rysem všech jeho obrazů je řád: každý detail na obraze má své dané místo. Takovýto řád měl Petr i v sobě a v prostředí, ve kterém žil.
Jeho obrazy rozdávají čistou radost. Takovou radost, jakou prožíval a projevoval vždy, když se mu dostalo sebemenšího ocenění nebo uznání, které bylo balzámem pro jeho, osudem tak zkoušenou, duši.
Jeho schopnost radost rozdávat byla úžasná. Jeho oči, kterými dokonale pozoroval svět a téměř si ho fotil, aby ho mohl později lapit do svých obrazů, byly té radosti plné.
Říká se, že oči jsou okny do duše. Pak tedy Petrova duše byla radostná a čistá jako jeho obrazy. Je hodna důstojného odpočinku, kterého se jí jistě dostalo.
Video (rok 2016)
Video (rok 2011)